Vozidla nad 3,5 tuny platí za dálnice formou elektronického mýtného

Od roku 2010 se poplatky na českých dálnicích rozdělily na vozidla do 3,5 tuny, které musí mít na vozidle dálniční známku a vozidla nad 3,5 tuny, jež dálniční poplatek platí ve formě srážek přes elektronické mýtné. Každé vozidlo zpoplatňované mýtným musí být vybaveno elektronickým zařízením - palubní jednotkou, která není přenositelná na jiné vozidlo.

V Česku funguje dálniční mýtné takzvaně mikrovlné, při němž jsou vozidla sledována pomocí mýtných bran. Mýtné za každý zpoplatněný úsek je pak odečteno při průjezdu vozidla pod mýtnou stanicí. Systém tak jde přirovnat k pravidelnému nabíjení mobilního telefonu, za které nám operátor sráží platby za volání. Tady je to za průjezdy po dálnicích a rychlostních komunikacích. Sazba závisí na třídě komunikace, počtu náprav vozidla a emisní třídě vozidla, délce mýtného úseku, ale třeba i dni v týdnu.

Poplatky na českých dálnicích se začaly platit od roku 1995 formou dálničních známek pro všechny vozidla. Tehdejší roční poplatek vozidel nad 12 tun byl 2 tisíce korun, 1 tisíc korun pro vozidla nad 3,5 tuny a 400 korun platilo pro vozidla do této hranice. Od roku 2007 začaly jako první kamiony nad 12 tun platit formou mýtného, od roku 2010 přešly na elektronické mýtné i vozidla nad 3,5 tuny.

Výběr poplatků za užívání dálnice systémem elektronického mýtného existuje i okolních zemích, již dříve je zavedlo Rakousko, Německo a Švýcarsko. Dále je systém zaveden nebo jej připravují Slovensko, Velká Británie, Švédsko, Maďarsko a Polsko.